Jdi na obsah Jdi na menu
 

Historie obce

 

Malá vesnice Bítov leží 6 km severovýchodně od města Bílovce. První dochovaná zpráva o obci Bítov pochází z roku 1377. V dokumentu je uvedeno, že ves Bítov držel vladyka Ješek z Bítova, patrně jeden z příslušníků v 15. století velmi rozvětveného rytířského rodu Bítovských z Bítova. Z dostupných zpráv se také dovídáme, že se v katastru obce nacházela sídelní tvrz. I když se doposud nepodařilo zjistit, kde tato tvrz stála, lze usuzovat podle místního názvu HRADISKO, že se nacházela mezi samotnou obcí a bývalým bítovským mlýnem.

bitovsky-mlyn.jpg

V 16.století je obec připojena k bíloveckému panství a potomci Bítovských se usídlují v jiných oblastech Slezska. Mezi nejvýznamnější z nich patří Václav Bítovský, který vstoupil sňatkem s Bohunkou z Víckova do politického života. Na svém panství v Bystřici pod Hostýnem se rozhodl hájit zájmy moravských evangelíků. Zapletl se do nebezpečných sporů s Albrechtem z Valdštejna. Politicky stál Bítovský na straně stavovského povstání mezi prvními. Byl zvolen direktorem za rytířský stav, členem zemského soudu a různých stavovských komisí. Vyšetřoval mimo jiné i velezradu holešovského faráře Jana Sarkandera. Po porážce povstání uprchl i s manželkou do ciziny. Tam bojoval proti Habsburkům od roku 1621 až do roku 1627, kdy byl ve Slezsku zajat. Tehdy padl do rukou Albrechtovi z Valdštejna a ten dal průchod své osobní nenávisti a poslal Bítovského jako císařova vězně do Brna s doporučením, aby byl vyslechnut na mučidlech. Václav Bítovský byl vzápětí odsouzen k smrti a jako jediný z moravských povstalců popraven. Jeho žena Bohunka z Víckova se zdržovala až do roku 1630 v Polsku. Potom se však vrátila do vlasti, kde žila až do smrti v nejhorší bídě, odkázána na milosrdenství svých někdejších poddaných.

Z roku 1606 je znám první souhrnný popis Bítova. Je v něm uvedeno, že obec měla tehdy 16 usedlostí, 1 fojtství, 11 usedlostí selských, 1 zahradnickou, 2 chalupnické a 1 vodní mlýn v údolí za vsí. Počet obyvatel Bítova nebyl tehdy větší než 100 - 120 lidí. Domy a stodoly byly dřevěné a pokryté slámou. Obyvatelé se živili pěstováním obilí a chovem dobytka, zejména ovcí.

V roce 1696, vlivem strádání obyvatel za třicetileté války, se jejich počet snížil a v zápise je uvedeno, že Bítov tehdy měl 9 sedláků, 2 pololáníky, 3 zahradníky, mlynáře, fojta a 3 chalupníky. Z tohoto zápisu je mimo jiné možno již vyčíst příjmení jednotlivých obyvatel, jako např. Marek, Viliš, Pěnták, Lehota, Til. Mimo tato ryze česká jména se začínají objevovat i jména německá - Seidler, Beilner, Gebauer, Richter. Toto je vysvětlitelné velkým úbytkem obyvatel za třicetileté války, po níž byly pusté chalupy osídleny poddanými z okolních německých vesnic. V českém prostředí se postupem doby tito přistěhovalci počeštili a obec si  udržela českou svébytnost.

Z roku 1740 - 1760 je dochováno mnoho stížností sedláků obce proti bíloveckému panství, k němuž Bítov náležel. Jednalo se o množství dávek poddaných a násilného záboru půdy. Pod těmito stížnostmi najdeme mimo jiné i další příjmení, např. Lazecký, Sochorek a Vřeský, fojt Vidlák a mlynář Judt. Mluvčími byli Jan Marek a Václav Richtár.

Z roku 1768 je dochován soupis obyvatel, čísel usedlostí se jmény jejich majitelů. Bítov měl tehdy 26 usedlostí, jeden dvůr a mlýn. Také tehdy se začínají objevovat nová příjmení jako např. Dluhoš, Gregor, Neuwert, Baur, Brhel, Brosman a mlynář Špaček.

Po velkých selských rebeliích v roce 1775 byla v Čechách a na Moravě poddaným snížena robota. Sociální a hospodářské poměry sedláků se změnily. Sedláci tehdy především chovali ovce na vlnu a maso a také pěstovali obilí. Chalupníci  zakládali ovocné sady a pěstovali zeleninu. V tomto období vzrostl počet obyvatel na 324 a  počet obytných budov je zaznamenán počtem 44. Poměry se nadále ještě zlepšily po roce 1781, kdy bylo zrušeno nevolnictví. V tomto období již začali mnozí hledat práci ve vznikajících textilních manufakturách v blízkém Bílovci. Mnozí začali navštěvovat školu v sousedních Lubojatech.

 

V roce 1843 již měl Bítov 382 obyvatel a 46 domů. Ve vsi se chovalo také 23 koní, 68 krav, 20 tažných volů, 600 ovcí a 150 prasat. Chalupníci chovali slepice a husy. V záznamu je také 10 včelstev. Domy mimo dvůr byly ještě dřevěné a pokryté ve značné míře slámou, jen ojediněle šindelem. Mimo vodní mlýn je také uváděn mlýn větrný. V čele obce stál fojt Valentýn Lindovský se 6 radními.

Roku 1848 došlo ke zrušení roboty a začal rychlý rozvoj tovární výroby v blízkém Bílovci. V roce 1849 byl Bítov připojen k Lubojatům. V tomto období národní obrody byl založen v roce 1896 samostatný hasičský sbor, první společenská organizace, která začala vyvíjet plodnou a záslužnou činnost. Vznikla také škola. Začalo úsilí o získání obecní samosprávy. Toto úsilí vyvrcholilo v lednu 1916, kdy zemskou vládou v Opavě bylo schváleno osamostatnění obce, které se však v důsledku 1. světové války uskutečnilo až v roce 1919. Po obecních volbách v roce 1919 bylo v obci Bítově zvoleno 15-ti členné zastupitelstvo v čele s prvním starostou obce Ferdinandem Vítkem. V obci vznikla také Dělnická tělovýchovná jednota. V roce 1925 byl vystavěn a odhalen pomník 13 padlým 1. světové války a DTJ si vystavěla hřiště. Byla také provedena elektrifikace obce. V obci byly 3 obchody se smíšeným zbožím, kovářství, stolařství, krejčovství, studnařství a hostinec.

 sbor-dobrovolnych-hasicu.jpg

Rozvoj obce byl přerušen 10. října 1938 německou okupací, kdy byla obec začleněna do Sudet. Za protifašistickou činnost byli dva občané uvrženi do koncentračního tábora. V něm zahynul pan František Hrnčíř. Obec byla osvobozena 29. 4. 1945 sovětskými vojsky 38. armády  4. ukrajinskou frontou. Osvobozovací boje si vyžádaly životy 7 vojáků a 3 obyvatel obce. Po osvobození následoval další rozvoj obce. Byla postavena nová budova obecního úřadu a opravena škola.

V roce 1975 byla postavena nová prodejna potravin a v roce 1977 nová požární zbrojnice. V čele obce stáli tito občané: Emil Seidler, Jan Sochorek, Josef Holáň, Bohumil Řeháček. V rámci integrace obcí byl Bítov znovu připojen k městu Bílovci. V tomto období byl v obci vybudován vodovodní systém. Na všech těchto akcích se velkou mírou podíleli místní občané.

Na základě výsledku referenda obyvatel obce získal Bítov v roce 1996 opět svou samostatnost.  V čele obecních zastupitelstev stanuli pan Tyllich a pan Nikel. Přistoupilo se k plynofikaci, opravě komunikací a veřejných budov. Aktivní činnost provádějí mimo hasiče také rybáři a myslivci.

  V tomto dokumentu byly použity historické materiály, jež shromáždil místní rodák pan PhDr. František Schwarz, Csc. , kterému tímto děkujeme za osvětovou historickou činnost pro naše občany.